Chtěla bych s Mostem něco dokázat v Evropském poháru, říká Dominika Müllnerová

Brankářka Dominika Müllnerová patří k oporám Černých andělů. Svými výkony pomohla týmu k zisku nejvyšších domácích trofejí a řekla si o pozvánku do reprezentace. V lednu se s klubem domluvila na prodloužení smlouvy na další dva roky. Co má v Mostě nejraději, jak zvládá předzápasovou nervozitu nebo proč jí zajímá jezero Most, prozradila v následujícím rozhovoru.

Začněme tou nejaktuálnější novinkou. V klubu jste prodloužila smlouvu na další dva roky. Co máte v Mostě nejraději?

Člověk by si podle mě měl vážit toho, co má a já si toho vážím. Je tu skvělé zázemí a podmínky pro házenou a mě to tu baví a líbí se mi tu. Mým největším snem je ale něco s Mostem dokázat v Evropském poháru. Doufám, že se nám to podaří, i když jsme teď druhý rok po sobě nepostoupili do jarní části. To je pro mě největší motivace a hlavní cíl.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek v roce 2016?

Určitě největší radost jsem měla ze zisku titulu českého mistra. Podařilo se nám porazit Slavii, i když už to s námi vypadalo špatně. Skvělý zážitek pro mě byla i účast na mistrovství ve Švédsku. Jsem ráda, že jsem tam mohla být a je to pro mě velká čest. I když jsem toho moc neodchytala a dostala jsem se do brány jen v jednom zápase, byla to pro mě obrovská zkušenost. Když člověk vidí ty nejlepší hráčky, motivuje ho to do další práce. Už to, že jsem se dostala do nominace, považuji za úspěch a třeba tahle šance přijde i v budoucnu.

_DSC6840

Z Mostu jste byly v reprezentaci tři, fungujete jako parta i na reprezentačních srazech?

Samozřejmě spolu jezdíme, ale na srazech jsem obvykle na pokoji s Luckou Satrapovou, reprezentační brankářkou. Tentokrát s námi byla i Petra Kudláčková, takže jsme byly na pokoji ve třech a nejvíc času jsme trávily spolu.

V novinách se objevily snímky, jak jste na mistrovství fandila národnímu týmu i z tribuny. Hodně jste zápasy prožívala?

Všechny přípravy jsem absolvovala s týmem, s holkama jsme se hodně připravovaly, snažily se nastudovat soupeře, všechno probíhalo společně. I na trénincích jsem se dostala dost do brány nebo dělala brankářská cvičení. Trochu jiné bylo, že jsem pak během zápasů byla na tribuně, což je možná ještě těžší, než když člověk v zápase chytá nebo je na lavičce, protože nemůže vůbec nic ovlivnit a hrozně holkám přeje úspěch. Mrzí mě, že jsme nevyhráli víc zápasů, ale vždycky chyběl jen malý kousek, často to byla i věc štěstí. I na tribuně mě ale fandění ohromně bavilo.

I v Mostě trenér zkouší nejrůznější herní styly, někdy i hru bez brankáře. Je to pro vás velký nezvyk?

Od doby, co se změnila pravidla, je hra bez brankáře mnohem častější. U těch nejlepších týmů je to vidět a zařazují jí mnohem častěji. Hra bez brankáře je něco nového a vyvolalo to hodně diskuzí. Ale jde o logický krok, který zkouší spousta týmů, a my s nimi držíme krok. Když se hraje v oslabení, výhoda soupeře se tím smazává. Myslím, že je důležité to zkoušet a herně se posouvat.

Občas se během jednoho zápasu vystřídáte i s druhou brankářkou Evou Bezpalcovou. Panuje mezi vámi nějaká zdravá rivalita? Hecujete se, soupeříte spolu a porovnáváte statistiky?

S Evčou už jsme tu spolu dlouho, skvěle jsme si na sebe zvykly a kamarádíme se i mimo hřiště. Za to jsem moc ráda, že jsme tu společně a že nám to takhle klape, protože jsou i týmy, kde to takhle nefunguje. Žádná rivalita mezi námi nikdy nebyla a nebude, je celkem jedno, která z nás je zrovna v bráně. Vždycky si přejeme štěstí, protože ať chytá kterákoli z nás, důležitý je výsledek týmu.

Konec roku týmu nevyšel úplně podle představ, jak jste to v kabině nesly?

Prohra ve finále Českého poháru pro nás byla samozřejmě obrovské zklamání a moc nás to mrzelo. Bohužel i to se stává a ke sportu prohry patří. Ten den se nám nedařilo a v zápase nám nevycházelo prakticky nic. Poruba byla ve všech ohledech lepší, rozhodla jejich momentální forma. Nám se rozpadla obrana a právě odtamtud podle mne všechno začíná. Každý si v hlavě probral, co by mohl změnit, ale důležité je se z toho poučit a jít dál, protože důležitých zápasů nás ještě čeká dost. Věřím, že nám to vyjde v příštím roce, když to nevyšlo tentokrát.

Jaký je to pocit, když se družstvu nedaří a brankář je tím posledním v poli, na koho se spoléhá, že zachrání situaci?

Ono je všechno vzájemně provázané. Stejně jako obrana nemůže být bez brankáře, nemůže být brankář bez obrany. Když dobře nefunguje obrana, může se brankář snažit sebevíc a není to moc platné. Já se obvykle snažím ve chvílích, kdy se nedaří něco chytnout a pokusit se holky nabudit a třeba se to pak otočí. Moje pozice je těžká spíš psychicky než fyzicky. Holky to mají z fyzického hlediska těžší, přece jen šedesát minut běhají po hřišti, kdežto brankář vypadá, že jen stojí v brance. Ale ono je to zase náročnější na koncentraci, člověk se musí snažit být celou dobu v zápase a i když se mu zrovna moc nedaří, nesmí na to myslet. Musí se soustředit na další míč, chytnout ho a ono se to pak většinou zlomí.

Abychom ale nebyli příliš negativní. Jaká byla v týmu nálada, když vám vyšel interligový vstup do nového roku?

V Porubě jsme vyhrály, byl to pro nás moc důležitý zápas a vyšel nám, takže doufám, že na to budeme dál navazovat. Je dobře, že jsme dobrá parta, tým je skvělý a s tím doufám budou navazovat i úspěchy.

Vážně jste před zápasem nebyly ani trochu nervózní?

Já osobně nervozitu moc neprožívám, nevím jak ostatní. Možná trochu, ale že by se mi klepaly ruce nebo něco podobného, to ne. Většinou ze mě všechno spadne ve chvíli, když zápas začne.

IMG_0383

Vím, že pracujete v Palivovém kombinátu Ústí. Stále řešíte záležitosti kolem jezera Most?

Jezero Most řeším pořád a ještě nějakou chvíli budu, protože otevření pro veřejnost by mělo být až v roce 2018. Veřejnost se k němu ale občas dostat může, třeba při Běhu kolem jezera, vede kolem něj naučná stezka, kde si lidé mohou přečíst informace o jezeře, oficiální otevření ale bude až příští rok.

Na jakých projektech kolem jezera Most právě pracujete?

Teď zrovna se řeší mola a pláže, začne se stavět komunikace z Mostu do Mariánských Radčic. V okolí stále běží rekultivační práce, takže práce do doby, než se jezero úplně otevře veřejnosti, je ještě dost.