Cílem nového systému kondiční přípravy je, aby na házenou byla i radost koukat

Černí andělé krátce po finálovém úspěchu avizovali, že v nadcházející sezoně chystají řadu změn. Některé se budou odehrávat spíše v zákulisí, ale výsledky by nakonec měly být vidět i v zápasech na palubovce. Řeč je o kondiční přípravě, na kterou se chce tým mnohem více soustředit. Na kondiční přípravu by měl nyní dohlížet Ondřej Václavek, který ale bude úzce spolupracovat s odborníky z firmy Andrle Sport, která se dlouhodobě věnuje zpracovávání individuálních programů zaměřených na zlepšení pohybových dovedností, koordinace, kondice, zdraví a výkonu, ale také na vzdělávací programy pro trenéry zaměřené na pochopení a ovládnutí pohybové a kondiční přípravy. Ondřej Václavek a Josef Andrle, šéf a zakladatel společnosti Andrle Sport prozradili své plány v následujícím rozhovoru.

DHK Baník Most avizoval, že se hodlá letos víc zaměřit na kondiční přípravu. Co si pod tím představit?

Ondřej Václavek: Má role v klubu se nově trochu změnila, vloni a předloni jsem byl asistentem na bázi částečně kondičních věcí, ale primárně jako videospecialista s tím, že jsme na některých zápasech sledovali, zda hráčky plní to, na čem jsme se na poradách dohodli. Nedotáhli jsme to k úplné dokonalosti, protože jsme ještě neměli všechny prostředky, jak toho dosáhnout. Už vloni jsme ohlásili, že začínáme využívat moderní technologie ohledně sledování tepu, v utkání jsme to naplno nevyužili, ale v trénincích jsme to využívali poměrně dost a myslím, že některým hráčkám to pomohlo. Letos bych se měl výrazněji věnovat kondici družstva žen a následně to přenášet i do utkání. Budeme řešit, co jsou hráčky schopné vydržet. Dostat se na limit výkonu, nechat hráčky na hřišti v limitu, který dokážou odehrát a pak vystřídat.

A kromě toho se klub rozhodl navázat spolupráci s firmou Andrle Sport, která by mě postupem času měla dostat do ještě lepšího stavu vědomostí a praktických dovedností, abych vizi moderního tréninku mohl přenášet i na hráčky v každodenním režimu. Už jsme na to zčásti najeli a zpětná vazba hráček, které zatím na rozdíl od nás přesně nevědí, co se s nimi děje, byla přesně taková, jaká měla být. A z větší části to odpovídá plánu, který jsme si stanovili.

Jak tedy bude vypadat kondiční příprava?

Ondřej Václavek: Místo se nezmění, budeme se dál připravovat tady v Mostě, ale budeme to dělat trochu jinak. Já budu mít na kondiční přípravu větší prostor, rozšířené vzdělání i nové pomůcky. Hráčky, které to potřebují trochu méně, mohou dostat větší volnost. Naopak těm, které mají trochu problémy s přístupem k tréninku nebo jim některá část kondiční přípravy chybí, se budeme moci věnovat víc individuálně. Trochu zaostříme pozornost na jednotlivé hráčky, na to, co potřebují, co jim chybí a kam je potřebujeme dostat.
Pomalu se zřejmě dostaneme k tomu, že se nám vytvoří dvě až čtyři skupiny hráček, které budou potřebovat přibližně podobné věci, ale budeme k nim přistupovat individuálně. Každého to bude zajímat jinak, na nás je, abychom nastavili systém optimálně.

Kondiční příprava tedy asi nebude spočívat jen v běhání a cvičení v posilovně?

Ondřej Václavek: My jsme se tím v minulosti dost často řídili, ale bylo to dáno hlavně tím, že jsme nevěděli, jak to udělat jinak. Kondiční příprava se samozřejmě skládá i z běhání, ale třeba různými rychlostmi a způsoby, protože každá rychlost a způsob přináší v každé části kondice jinou vlastnost a dovednost, kterou potřebujeme budovat. Je to celý komplex cvičení, který zahrnuje běhání, cvičení v posilovně, ale i využívání různých jiných nářadí, technik běhu, házení, cvičení na míčích a podobně. Přitom stále musíme mít na paměti, že je třeba se posouvat i házenkářsky. Hráčky, s nadsázkou řečeno, kromě kondiční stránky věci musí také zvládnout trefit branku. Kondiční trenér bude vždycky bojovat s tím, že bude chtít, aby hráčky byly v co nejlepší kondici, ale hlavní kouč potřebuje hrát házenou, takže je třeba obojí náležitě vyvážit. Chceme, aby hráčky byly v kondici, ale nikoli na úkor házenkářských kvalit.

A co má být tedy výsledkem propracovanější kondiční přípravy? Výrazně silnější hráčky?

Ondřej Václavek: Výsledek má být v podstatě ten, že když hráčky nastoupí na hřiště, dost výrazně přejedou svého soupeře a bude to nejen pohledná hra, ale bude to mít také výsledkový přínos. Nebude to snadné, protože teď jsme byli házenkářsky velmi daleko, jen nám někdy chybělo víc běhání nebo rychlosti.
Není to ale jen o svalech, možná propracovanější kondiční příprava nebude vidět na první pohled. Některé hráčky asi nebudou mít větší svaly, spíš to bude vidět v tom, že budou mnohem rychlejší a budou se hůř bránit. Máme nějaké plány na sezonu, co se bude hrát, ale nemáme zas až tolik času. Teď najíždíme do režimu, který bude vidět na první pohled jen zčásti. Skutečný finální produkt, bude vidět až za delší čas. Je to dlouhodobý model, který hodláme aplikovat na všechny týmy.

ov2

Je třeba si uvědomit, že v současné špičkové házené se dnes zápasy nevyhrávají tak, že by se vše zlomilo hned na začátku. Zápasy final4 už se dnes budou tahat až do konce a až v poslední desetiminutovce se ukáže, který realizační tým ho zpracoval lépe, ať už managementem hráčů během zápasu, kondičně, nebo mentální přípravou na soupeře. Ti, kdo to zvládnou lépe, pak v padesáté minutě zvládnou hrát dál, protože jsou daleko lépe připraveni.

A jakou roli v tomto systému bude hrát společnost Andrle Sport?

Josef Andrle: Pro nás je to trochu složitější, protože my se pohybujeme napříč různými druhy sportu. Přitom ale narážíme na jeden a tentýž problém. Neexistuje propojení mezi specifickou dovedností ve kterémkoli sportu a pohybovou a kondiční složkou, ta se obvykle nerespektuje. Řada trenérů se toho trochu bojí a dávají přednost tréninkům specifických dovedností a kondice je trochu v pozadí. Když se trenéra v prakticky kterémkoli kolektivním sportu zeptáte, jaký byl cíl jeho tréninku z hlediska kondice, většinou na to nedokáže odpovědět. Přitom v propojení se dá chytře trénovat specifická dovednost s kondicí, ale hráčky na to musí být připravené. Když nejsou, tak si jen hází s míčem.

Když vycházíme z toho, že hráčky zvládnou svou specifickou dovednost, v tomto případě házenou, musíme vzít v potaz, že na zápas se také někde musí brát energie. To se u nás přitom vůbec neřeší. Energie se totiž bere v nějakých systémech člověka, které jsou předem dané, ovlivňují se a navazují na sebe. My jdeme tou cestou, že řešíme pohyb, což jsou praktické věci, posuneme dál znalosti a dovednosti a doplníme smysluplné cviky. To je třeba ta zmiňovaná posilovna, což je ale třeba pětina tréninku, běhání může být třetina, i když naučit hráčky běhat je další důležitá část práce. Samotná kondice je jen vrchol.

My si hráčky takzvaně rozklíčujeme a zjistíme, jak má každá z nich vyřešen potenciál z hlediska energie – tu kterou dotrénovává, tu kterou má geneticky danou. Vytěžíme z ní maximum a dokážeme z ní udělat mnohem nebezpečnější hráčku, než byla doposud. To je naše práce. My uděláme perfektní rozbor, rozklíčujeme individuální profily hráček, nastavíme trénink v systémech na skupiny, které se ukazují jako hodně podobné a ještě se dotrénují v individuálních odlišnostech, skutečně jemných nuancích. To dokážeme zjistit a na to nastavujeme přesně tréninkové prostředky, ať už specifické, nebo kondiční a pohybové. Když se to prolne, hráčky za nějaký čas zjistí, že měly obrovskou rezervu a nevěděly o tom. Dokážeme využít jejich potenciál k maximální kondici k tomu, aby nakonec proběhla ta totální házená v tom smyslu, že se třeba začne například správně střídat. Je velký nedostatek, že se záměrně zpomaluje hra, aby si člověk odpočinul. Pokud totiž energetický systém selže, je to velmi chytře zařízené. Tělo má nějakou zásobu a používá další a další energetický systém, jenže vše už je pomalejší. Jak pomalejší předávka energie do hlavy, tak z těla do svalů. Náš centrální počítač to řídí, a když začne řídit pomaleji, začne řídit s chybami. S chybami vzhledem k výkonu, který hráčky potřebují podat. A z toho pak vznikají situace, kdy si říkáme, proč hráčka, která normálně dává branky, najednou nastřeluje tyče nebo brankářku.

Jak bude vaše spolupráce s klubem probíhat v praxi?

Josef Andrle: My poskytujeme celoročně odborné poradenství a zastřešení tvorby tréninkového nastavení, ve spojení se trenérem specialistou a Ondrou Václavkem jako kondičním trenérem, který to má na v klubu na starost. My mu předáváme maximum našich teoretických i praktických znalostí. A on už si nejprve s naší pomocí a postupně sám sestavuje trénink ve spolupráci s trenérem házené. Mělo by to do sebe zapadnout ruku v ruce, specifický trénink a kondiční pohybový trénink. To je ale jen jedna stránka věci. Ta druhá spočívá v tom, že otestujeme jednotlivé hráčky, rozklíčujeme jejich potenciál. V našem prostředí, kde budeme mít celý klub, bude mít každá hráčka ve své osobní kartě úplně rozklíčované energetické možnosti ve všech oblastech. Trenér tak bude přesně vědět, co s ní dělat, aby jí posunul, aby z ní dostal maximum. Tento trénink se pak dá navázat na ten specifický, protože tam už bude trenér vědět, že když je některá činnost pro hráčku limitující deset sekund, nemá smysl, aby s ní něco zkoušel dvojnásobek času, jen aby jí naučil dril, když ví, že rychleji už to neudělá. Smysl sportu dnes je, a v tom Česká republika obecně zaostává, rychlost provedení v tvořivé obratnostní situaci ve hře. To je moment, na který se často zapomíná. Navíc dnes pracujeme s jinou generací, za pět let se bude pracovat zase s jiným potenciálem mládeže. Je strašně málo reakčních podnětů od dětství, mladí ani nemají příliš mnoho možností udělat tolik rychlostně pohybových situací, které mohou vyřešit a je jedno, jestli jde o obyčejný život, hru venku nebo při školním tělocviku. Když pak má někdo třikrát týdně trénink, který je nějak řízený, má těchto podnětů málo. Hráčka dnes musí být připravená energeticky a kondičně tak, aby si mohla vše dovolit v nejtěžší situaci, a tou je zápas. Tam se neřeší, jak je to nadrilováno, vždycky se objeví nějaká odchylka, drobná nuance, na kterou hráčka musí zareagovat. A to je to, co nám absolutně chybí.

Je házené v něčem odlišná od ostatních sportů?

Josef Andrle: Třeba v nastavení zátěží. Když to srovnáme s moderním fotbalem nebo hokejem, tak je nastaven určitý systém zátěže a odpočinku, čili výdeje energie nějakého druhu. Házená se dnes strašně zrychlila, a pokud chce tým hrát atraktivní a na mezinárodní scéně funkční házenou, nemůže to být ta klasická chodicí házená, jak jí známe. Je to spousta překvapivých, brejkových situací a na to, aby si hráčka troufla na souboj jeden na jednoho, už musí tu energii mít. Rozdíl tu tedy určitě je.

Problém našeho sportu je, že když diagnostikujeme sportovce, oni často ani nevědí, na jaké energetické úrovni svůj sport hrají, nikdy na diagnostice nebyli a nevědí, co mají natrénovat. My vlastně také pořádně nevíme, kde házená dnes je, zda hráčky hrají v diskomfortu. Laktátové a tepové hodnoty už v zápase nejsou důležité a nereagují na zatížení. V tréninku se to dá v některé fázi použít, ale někdy už je to velmi stará hodnota, která už nemá žádnou logiku. Pokud jde o diskomfort, který tam vzniká, ta porucha vnitřního prostředí, znamená, že to, co můžeme věřit, například laktát, který ale ještě třeba není laktát, ale my už mu tak říkáme, má určitou hodnotu. A v zápase dosáhneme nějakých sta procent. My ale potřebujeme vědět, kolik to těch sto procent je. Řekněme, že v házené by to mohlo být deset milimolů. Samozřejmě záleží i třeba na postu, na kterém hráčka hraje. Když víme, že hráčka má svůj strop systému na deseti milimolech a na deseti milimolech má hrát, hraje na sto procent a dostaví se chybovost a vyčerpání. Ale pokud má strop na patnácti milimolech a hraje na deseti, tak víme, že můžeme rozvíjet oblast na dvanácti miliomolech a při hře v deseti bude komfortní, zkoordinovaná a bude na tom dobře obratnostně.

Budou se muset nějak upravovat tréninky?

Ondřej Václavek: Určitě, část hráček už zahájila přípravu před dovolenou. Teď využíváme možnost, že školní rok končí později než sezona a prolíná se to, máme možnost si spoustu věcí vyzkoušet před soutěží, můžeme to hráčky naučit, takže individualizace pak bude trochu posunutá dopředu. Jsme domluveni i na tom, že si část tréninků rozdělíme. Budou probíhat cvičení, která budou zaměřena na kondici, ale budou tak trochu zastrčená do házenkářských cvičení. Tréninky se asi nezmění délkou, ale možná strukturou a částečně se změní i to, co se na nich bude dělat.

Josef Andrle: S tréninky je to někdy trochu obtížné. Specifické tréninky, herní činnosti a zápasy jsou vlastně jen tím vyčerpáváním organismu hráček a vyčerpáváním jen jednoho energetického systému, což je ten anaerobní, který funguje na principu rychlé předávky energie do svalů, rychlých svalových kontrakcí, rychlé činnosti, která je žádoucí, ale musí se někde dobíjet. V tomhle systému dojde k zahlcení. A systém vytrvalostní zátěže, který to vlastně čistí a všechno dokáže hezky nastavit, na ten nezbývá obvykle mnoho času. Probíhá v nějakých čtyřech režimech, přitom se běžně trénují jen dva nebo jeden, obecně základní vytrvalostní trénink. Má to mnohem víc vrstev, než se dojde k té, která je zlomová. Na tu se mnozí zaměřují, protože každý si myslí, že když dojde na lámání chleba a energie se začne v těle tvořit bez přístupu kyslíku, je to ten bod, o který se má člověk snažit. Jenže to je právě ten bod, který se v tréninku snažíme přeskočit. Nás zajímá rychlost nad tím bodem a všechno, co se čistí, je zase pod tím bodem. Proto se často špatně trénuje a hráčka se vyčerpává.
My prostě narážíme na to, že se v českém sportu trénuje vytrvalostní zátěž, anaerobní práh a pak všechno, co je do rychla. Jenže mezi tím je spousta zón, které u nás nikdo netrénuje. Celý svět už se na tyto záležitosti zaměřuje, ale u nás nic. Paradoxně jsme zjistili, že se někde trénuje velmi silově. Že jsou sporty, kde se superrychlý režim, kde se tvoří rychlost bez jakéhokoli zbytku v těle, kreatinofosfátový systém, který má každý vrozený a záleží na tom, jak ho využívá a třeba v házené je velmi důležitý, vůbec nevyužívá. V některých sportech jsme zjistili, že existuje jen u deseti procent hráčů, oni ho přeskakují a řeší z jiného energetického zdroje, který pak vytváří právě poruchu vnitřního prostředí. Je třeba rozvíjet kulturu pohybu, ladnost, člověk se musí s radostí podívat, když se hráčka rozběhne.

Takže výsledkem mimo jiné bude i pohledná házená?

Josef Andrle: Cílem je, aby na to byla radost koukat. My neříkáme, že děláme diagnostiku kondice, ale diagnostiku pohybu a navázání a propojení se sportem. My rozklíčujeme člověka, sport a navazujeme to na sebe. Zajímá nás, jaké pohybové a energetické nároky má daný sport, pak se podíváme na konkrétního člověka, abychom zjistili, kde jsou jeho disbalance a rezervy a pak to postupně propojujeme. Vlastně všechno co je ladné, je lehké a je to dobře. Nejlepší hráčky, když hodí míč, tak máte pocit, že se vlastně ani nic nestalo, ale přitom je to rána jako z děla.

Jak moc myslíte, že bude těžké, tohle všechno vysvětlit hráčkám?

Josef Andrle: Součástí naší práce je jakási série miniškolení směrem ke sportovcům, což je další věc, která u nás běžně neprobíhá. Velmi často máte vrcholového sportovce, kterému je dvacet a více let a o svém těle neví téměř nic. Co je pot, jak se tvoří, jaké jsou energetické možnosti, jak regenerovat. To jsou věci, které by měly být postupně hráčkám předkládány a máme na ně docela pozitivní ohlasy. Trenérovi to usnadní pozici, hráčka to chápe, rozumí tomu a ví, proč to dělá.

Ondřej Václavek: Už při prvním společném setkání jsme testovali, zda naše hráčky vědí, o čem se mluví. A reagovaly velmi dobře. U nás je výhoda, že hráčky studují sportovní gymnázium, případně sportovní obory na vysoké škole, takže vědí, o čem je řeč. Půjde hlavně o to, aby to samy chtěly pochopit a dokázaly se odpoutat od toho, co znaly. I já, přestože jsem o skok napřed a vím, o čem mluvíme, sám čekám, co se změní oproti tomu, co znám. Některé principy zůstávají stejné, ale mění se způsob provedení některých cvičení. Jisté je, že nové dovednosti hráčky stoprocentně využijí, otázka je, jak se o to budou zajímat samy. To by pro nás samozřejmě bylo nejlepší, kdyby se o to chtěly zajímat samy.