Liga mistrů byla skvělá zkušenost, říká Linda Jungová

Linda Jungová patří ke generaci mladých hráček, které v mosteckých barvách hrají už od nejmladších kategorií. V dresu Černých andělů okusila vítězství v nejvyšší domácí soutěži, letos poprvé si ale stejně jako její spoluhráčky vyzkoušela na vlastní kůži atmosféru Ligy mistrů, nastoupila v evropském Poháru EHF a samozřejmě v nejvyšší česko-slovenské MOL lize.

Letos poprvé jste měli s týmem šanci si zahrát Ligu mistrů, jaké to bylo?

Bylo to skvělé, byla to ohromná zkušenost a také příležitost pro každou z nás ukázat se na evropské scéně. Zažily jsme skvělou atmosféru na každém utkání, skvělý přístup organizátorů na všech místech, kam jsme přijely, viděly jsme nové haly a hrály jsme proti světovým týmům. Myslím, že pro každou z nás to byla skvělá zkušenost.

TH33

Kdybyste měla šanci srovnat Ligu mistrů a Pohár EHF, který aktuálně hrajete, je mezi nimi velký rozdíl?

Možná trochu v organizaci soutěže. Liga mistrů je nejvyšší možná úroveň, ale jinak je to myslím celkem srovnatelné. Hrajeme s kvalitními a silnými soupeři, cestujeme stejně, takže je to vlastně dost podobné.

Byl v obou těchto evropských soutěžích nějaký soupeř, který vás nejvíc zaujal?

Všechny jsme byly hodně nadšené, když jsme se dozvěděly, že budeme mít ve skupině Ligy mistrů Györ. Už jen možnost zahrát si s týmem, který má v sestavě nejlepší světové hráčky, navštívit jejich nádhernou slavnou halu zažít to velké publikum a úžasnou atmosféru bylo naprosto skvělé a úžasný zážitek.

HLO13

Na druhou stranu, účast v evropských pohárech znamená hodně náročný program. Hráli jste dvakrát týdně, nedoléhá na vás už trochu únava?

Je pravda, že je toho hodně, ale nejde jen o zápasy, musí se do toho všeho dostat ještě příprava, házenkářské a kondiční tréninky, video rozbory, musíme hodně regenerovat, abychom zvládaly hrát dvakrát v týdnu. Není to snadné, ale musíme se s tím nějak poprat.

Máte za sebou ligovou výhru v Michalovcích, jak moc to bylo náročné?

V Michalovcích je to vždycky těžké, přivézt body odtamtud se nám snad ještě nikdy nepodařilo, já jsem to snad ještě nezažila. Bylo to hodně náročné, navíc jsme hráli proti svému bývalému trenérovi, který nás všechny dobře zná. Ale myslím, že jsme to vybojovaly, víc jsme chtěly, byly jsme bojovnější, výborně nám zachytaly gólmanky, hrály jsme, co na ně platilo a měly jsme i trochu víc štěstí. Sice na nás byli v Michalovcích moc dobře připravení, my jsme to ale naštěstí uhráli.

Už když jsme spolu mluvili naposledy, říkala jste, že vás rodina podporuje a chodí i fandit na zápasy. Kdo je ale největší a nejvěrnější fanoušek?

Asi moje starší sestra, ta chodí na každý zápas a když náhodou nemůže, tak sleduje přenosy. Pokud je ale šance, vždycky je tady v hale.