Most pro mě byl vždycky srdeční záležitost, říká Michaela Janoušková

Jednou z novoročních posil Černých andělů je Michaela Janoušková, ačkoli v jejím případě by se dalo mluvit o staronové posile, protože v Mostě už hrála. V dresu Baníku zažila i největší úspěchy, kdy tým vyhrál Challenge Cup a získal i titul českého mistra a vítěze interligy. Do Mostu se vrací se zkušenostmi z první i druhé Bundesligy a Černým andělům chce pomoci hlavně v Evropském poháru EHF. Nejen o tom jsme si s ní povídali krátce před odjezdem na první společný zápas v Olomouci.

Jak moc bylo těžké rozhodování vrátit se po čase znovu do Mostu?

Po pravdě ani ne, poslední půlrok pro mě byl v Německu poměrně těžký, takže to byla docela jasná volba, vrátit se zpátky. Dohodli jsme se v podstatě hned, svou roli v tom sehrál i Evropský pohár EHF, který chci zahrát. S manažerem klubu jsme byli v kontaktu a mluvili jsme o tom, že když Most postoupí do jarní části pohárové soutěže, bude potřebovat víc hráček, takže jsme se dohodli na přestupu už teď, jinak bych asi přišla až v létě.

DSC_9739

Po jak dlouhé době se do klubu vracíte?

Dva a půl roku jsem hrála v Německu, před odchodem jsem v Mostě působila tři roky. Asi nejúspěšnější sezonu jsem tu zažila, když jsme s trenérem Dušanem Polozem vyhráli Challenge Cup, WHILku i českého mistra najednou. Odcházela jsem v době, když tu jako trenér působil Luboš Hudák.

Takže vlastně vůbec nepřicházíte do nového prostředí. Kolik spoluhráček z té původní party tady ještě máte?

Spoustu, jsou tady Markéta Jeřábková, Míša Borovská, Eva Bazpalcová, Péťa Růčková, vlastně dnes už Maňáková, Domča Müllnerová, je jich tu spousta a mám z toho radost. Byl to jeden z těch faktorů, které rozhodly o tom, že se vracím zpátky do Mostu. Mám tu kamarádky.

V Německu jste strávila poměrně dlouhý čas, jak jste si užívala tamní angažmá?

Dva roky jsem působila v první Bundeslize v Leverkusenu, tam to bylo složitější, protože jsem toho moc nenahrála. Odešla jsem proto do druhé Bundesligy, kde jsem hrála za Beyeröhder a tam jsem naopak trávila na palubovce šedesát minut každý zápas. Tam mi to ale zase nevyhovovalo, protože jsem tam byla sama. Druhá Bundesliga také není profesionální soutěž, trénuje se jen večer, takže jsem moc neměla s kým trávit čas. Chtěla jsem si najít práci, ale v tom mi klub nebyl moc schopen pomoci, i když v Německu to samozřejmě není snadné. Jazyková bariéra v tom nehrála roli, mluvit jsem se naučila.

Házenkářské zkušenosti z Německa ale musí být k nezaplacení, nebo ne?

Po házenkářské stránce jsme se myslím dost zlepšila. Docela nerada bych to srovnávala, ale v Německu se trénuje trochu jinak. Třeba hned můj první trénink s balonem v Leverkusenu spočíval v tom, že jsme dělali kličku jedna na jednu a já jí musela udělat desetkrát za sebou, dokud to nebylo podle představ trenérky. V tomhle jsou v Německu jiní. Kromě toho, že jsou perfekcionisté, tak i v tréninku do toho jdou na sto padesát procent. Němky nikdy nic nevypouští. Trénuje se prakticky pořád, a to mi dalo hodně, takže i když jsem nehrála, hodně jsem naučila a zlepšila.

DSC_4585

Teď vás s Černými anděly čeká poměrně slušný zápasový zápřah, jak se těšíte a jak se sehráváte?

Za poslední půlrok v Německu mám nahráno poměrně dost, protože v týmu jsem byla jediné pravé křídlo, takže jsem si trochu zvedla sebevědomí. Poslední zápas v Německu jsem odehrála v sobotu 30. prosince. Bylo to teď troch hektičtější, protože týden před vánocemi jsem trénovala s týmem v Mostě, pak jsem odjížděla do Německa, kde jsme měli asi čtyři tréninky a v sobotu zápas. Na Silvestra jsem už byla v Mostě a v úterý 2. ledna už jsme měli společný trénink.
Mnohem zajímavější to teď ale bude v tom, že nebudu hrát na křídle, ale na spojce, což je přece jen o něco těžší, budu se muset naučit se všechny signály a podobně, přitom já na spojce nikdy nehrála.

A je to velký nezvyk hrát na nové pozici?

Docela dost. Přece jen, křídlo je jinak postavené, jeho působení na palubovce má trochu jiná pravidla, když to přeženu tak stačí běžet dopředu a stoupnout si do rohu hřiště. Na spojce musíte tu hru společně s ostatními spojkami tvořit, což je pro mě přece jen trochu nezvyk. Ale pracujeme na tom a doufám, že to nějak zvládneme, i když mi to možná bude chvíli trvat.

Máte s Mostem nějaké sportovní cíle?

Určitě uhrát nějaké slušné výsledky v Poháru EHF. Myslím, že třeba s Rumunkami ze Zalau bychom mohli uhrát dobrý výsledek. Já osobně se moc těším na Larvik, to bude určitě zajímavý zápas.

A chystáte se do Mostu také přestěhovat?

Já už tu přestěhovaná jsem, tuhle věc už mám vyřešenou. Ještě bych si tu chtěla najít práci, ale úplně přesnou představu ještě nemám, společně s klubem to teď zrovna řešíme. Sama jsem zvědavá, co vymyslíme. Ne, že by mě nebavilo hrát jen házenou, ale člověk musí myslet i na to, že sport se dá dělat jen do určitého věku a bylo by dobré mít také nějaké zázemí. A navíc už nemám v úmyslu nikam odcházet, chtěla bych tu už zůstat.

Čím se Most liší od jiných klubů v Čechách?

Pro mě byl Most vždycky srdcová záležitost a jasná volba, už když jsem přicházela poprvé. A naopak když jsem šla do Německa, věděla jsem, že jestli se budu někdy vracet, tak jedině do Mostu. Podmínky a zázemí, které jsou tady, asi v Čechách nikdo nabídnout nemůže. A když k tomu znám holky, co tu hrají, není pro mě ani vlastně moc co řešit.

A co děláte, když zrovna nehrajete házenou?

To třeba s děvčaty kafíčkujeme, poflakujeme se, ale to zřejmě brzy skončí. Pokud se ale ptáte na klasické koníčky, žádného specifického nemám, ačkoli třeba ráda čtu. A když je čas, tak ho dost často trávím uklízením.

Máte i jiný oblíbený sport, který děláte mimo házenou?

Klasický doplňkový sport k házené nemám, ale v Německu jsme hodně chodily na jógu, ta mě bavila a dělaly jsme i CrossFit. Do čeho se pustím tady ještě nevím, ale mám strach, že až si najdu práci a budu chodit na tréninky někdy i dvakrát denně, ani žádný doplňkový sport hledat nebudu.