Naše hráčky mají kompletní, celodenní péči, říká fyzioterapeutka

Fyzioterapeut je dnes součástí každého špičkového házenkářského klubu a DHK Baník Most v tomto ohledu není výjimkou. Zázemí, které v této oblasti ale mostecký klub svým hráčkám poskytuje, jej řadí na špici v České republice. O tom, jak je o hráčky po zdravotní stránce postaráno, co všechno vlastně práce fyzioterapeuta v klubu obnáší, jsme si povídali s Monikou Mockovou, které tuto pozici v týmu Černých andělů zastává.

Co je vlastně náplní práce fyzioterapeuta?

Mým úkolem je zajišťovat zdravotní péči, respektive řeším úrazy hráček, jejich zdravotní potíže, ať už jde o přetížené nebo natržené svaly, bolestivé úpony. A pak také pooperační stavy – pooperační rehabilitaci a následné rozcvičování. Řeším také vertebrogenní potíže hráček, tedy bolesti zad, vadné držení těla a podobně. Na to si vyhrazujeme hodinu týdně, kdy absolvujeme skupinové cvičení, dvakrát týdně hráčky absolvují stabilizační cvičení na problémové partie, tedy na stabilizaci například kolen, hlezenních kloubů nebo kotníků.

V klubu jste na plný úvazek. Co bylo hlavním důvodem?

Monika2

V klubu pracuji na plný úvazek od prosince loňského roku. Naším cílem bylo zajistit pro hráčky celodenní, kompletní dostupnou péči včetně návazných činností. Nejde ale jen o hráčky ženského A týmu, přibyly mi i kategorie mladších a starších dorostenek, dnes se tedy starám o více než padesát hráček.
Děvčata se mnou rehabilitují, tedy věnuji se jim osobně takříkajíc manuálně, ale DHK Baník Most má k dispozici i vlastní elektroléčbu. Hráčky tak mohou absolvovat například magnetoterapii, ultrazvuk, klasickou elektroléčbu elektroproudy a podobně. Jsme navázáni na profesionály a specialisty i z hlediska lékařské péče, kteří provádějí operace. Vždycky bylo snahou klubu mít tuto oblast nastavenou na co nejvyšší a nejprofesionálnější úrovni. V tomto ohledu jsme mezi českými kluby celkem unikát, ale naše zázemí ocenily během nedávné přípravy v Mostě i reprezentantky, které hrají v zahraničí.

Důležité je zmínit také oblast regenerace, takže hráčky mají k dispozici i masérku, která dochází několikrát týdně, většinou po trénincích, ať už po dopoledních nebo večerních a hráčky tam mají v rámci regenerace klasické i sportovní masáže. Regenerace je obecně velmi důležitá, kromě masérky je tu k dispozici sauna, dorostenky mají regeneraci spojenou i s aquadromem v rámci výuky na sportovním gymnáziu. Obzvlášť pro mladé hráčky je regenerace velmi důležitá, je třeba brát v potaz i to, že trénují a zároveň chodí do školy. Jejich tělo sice ještě těží z toho, že je mladé, ale na konci sezony už mohou být unavené a unavené tělo je mnohem náchylnější k úrazům. A to hlavně k těm závažným, které vás vyřadí ze hry na několik měsíců.

Jak vypadá vaše práce během týdne?

To je poměrně složité popsat, protože děvčata se během týdne individuálně objednávají a domlouváme si konkrétní časy. Ty, které jsou po operacích, musí mít minimálně třikrát týdně rehabilitaci na lehátku plus samozřejmě další stabilizační cvičení. Je to skutečně velmi individuální, není to klasická pracovní doba, musíme být operativní. Záleží i na počtu zraněných hráček, takže tu v případě potřeby zůstávám i déle. K tomu je potřeba připočíst i víkendy, když hrajeme doma, jsem tu vždycky, na výjezdy se střídáme.

Zmínila jste, že se věnujete různým kategoriím hráček. Jsou mezi nimi z vašeho pohledu nějaké zásadní rozdíly?

Mladší hráčky často nedokážou rozpoznat, jaký mají problém. Pro ně je výrazná změna například přechod z jiného klubu. Tam byly zvyklé trénovat méně nebo méně intenzivně. To s sebou může přinést i nějaké problémy, nejčastěji bolesti ramene, přetížení svalových úponů, které když to trvá déle, mohou přejít do zánětu. Rozdíl je také v tom, že mladší hráčky ještě nemají takovou svalovinu, nejsou tak stabilizované jako starší hráčky A týmu. Je to vidět například na pooperační rekonvalescenci, u „profesionálních“ hráček probíhá rehabilitace úplně jinak. A je to samozřejmě i záležitost psychiky, zkušenější hráčky se snaží co nejrychleji vrátit zpět do hry, mladší mnohdy čekají, co společně odcvičíme.

Jaká jsou nejčastější a nejzávažnější zranění, se kterými se během sezony setkáváte?

Nejčastější respektive nejzávažnější jsou plastiky kolenního vazu a operace ramene. Třeba s Míšou Borovskou jsme společně absolvovali už čtvrtou operaci ramene, takže i pooperační rehabilitační péči. Upřímně řečeno si ale statistiku úrazů neděláme, počty zranění nevykazujeme, všechno řešíme, jak to přichází a snažíme se veškeré zdravotní problémy dokonale vyřešit.

Jak zapadne fyzioterapeut do nové koncepce přípravy?

Určitě to půjde, momentálně se to řeší. Mezi fyzioterapeutem a trenérem musí fungovat propojení. Fyzioterapeut je sám schopen odhalit určité problémy hráček. Řešili jsme například v minulosti problém hráčky, která dlouhodobé trpěla velkými bolestmi ramene. Zaměřili jsme se na to jak pracuje, a zjistili jsme, že musí odstranit určitý pohybový stereotyp. To se podařilo a dnes už má rameno v pořádku. Já mnohdy vidím, že některé hráčky mají špatné návyky, špatný pohybový stereotyp umím odhalit a pomoci odstranit, ale pak je na trenérovi, aby to s hráčkami dopiloval k dokonalosti.