Rozhovor s novým trenérem Ľubošem Hudákem

V pondělí 19. 1. převzal náš „A“ tým nový kouč – Ľuboš Hudák. S týmem si nejprve promluvil, následně s ním měl první tréninkovou jednotku. Přinášíme vám tedy rozhovor s novým trenérem.

„Trenére, já vás v Mostě zdravím. Mohl byste se na úvod představit fanouškům vlastními slovy?“

„Tak já moc děkuji za přivítání. Co na sebe prozradit. Hrál jsem v reprezentacích od dorosteneckých přes juniorské až po seniorské kategorie, hrál jsem ligu v Červené Hvězdě Bratislava, později v ŠKP, dále Topolčanech, Prešově, na Slovinsku a v Karviné. Z hlediska reprezentačních vrcholů byly vrcholy dva – Olympiáda v Barceloně a Mistrovství světa ve Švédsku v roce 1993. Bohužel potom se republika rozpadla, Slovensko bylo zemí, která se musela probíjet kvalifikacemi nahoru. A ta hráčská kvalita, která na Slovensku tehdy zůstala, nebyla taková, abychom mohli hrát o ty nejvyšší místa.“

„Teď jsme tedy mluvili o vaší hráčské kariéře, ale co ta trenérská?“

„Už když jsem hrál ve Slovinsku, tak jsem tam trénoval mládež. Později, po ukončení kariéry, jsem začal civilní život, kdy jsem trochu podnikal. A později jsem začal v Červené Hvězdě trénovat dorost, postupně jsem přešel k mužům do Hlohovce. Dále jsem trénoval ve winLandu Michalovce. Potom jsem dostal juniorky Slovenska, tam jsem se poprvé dostal k ženské házené, kde mě ta práce začala bavit. Následně jsem dostal angažmá ve Veselí.“

„Pokud máte srovnat mužskou a ženskou házenou, i z hlediska toho trenéra, jaký je v tom rozdíl?“

„Já bych to řekl takto – v první řadě, tam kde jsem trénoval, tak v těch klubech byla dobrá parta. Ať to bylo v Michalovcích, Hlohovci či naposledy ve Veselí. To je podstatné pro tu práci v tom kolektivním sportu, ten kolektivní duch. Ta bojovnost, nasazení, schopnost se obětovat jeden za druhého, pohodová atmosféra. Potom ta házená každého baví, za tím jsou pak vidět ty výsledky. A ten rozdíl mezi mužskou a ženskou házenou není tak velký. Ta hra je v principu stejná. Možná ta síla a rychlost jsou v mužské házené o něco viditelnější, ale to vyplývá z fyzické konstituce těla. Ale v podstatě je to stejné.“

„Ve vašem posledním angažmá jste zanechal velmi výraznou stopu, když jste začínal s papírově slabším celkem, který jste ale vytáhl až na špičku Interligy.“

„Tak ano, začali jsme tam s čistým stolem, jinak řečeno na zelené louce. Ale nakonec jsme tu partu těch hráček, které tam zůstaly, dali do kopy, a jednoduše jsme si vysvětlili, čeho chceme dosáhnout. Když jsem po svém příchodu řekl, že chci na podzim získat dvanáct bodů, tak to novináři z okolí brali jako podařený vtip, ale během podzimu zjistili, že to žádný vtip nebyl. A nám se ty body podařilo získat. A já děkuji těm hráčkám, že k tomu tak přistoupily, jak jsme si řekli. Bavili jsme se my, a bavilo to i lidi ve Veselí. Za to jim opravdu děkuji.“

„Hráli jste na interligový vkus velice ofenzivní házenou, ve vašich zápasech padalo hodně branek.“

„Tak snažili jsme se. Já jsem zastáncem toho, aby to bylo co nejvíc agresivní, co možná nejrychlejší, aby tam byly, hlavně v té obranné fázi, ty mužské prvky. Ale zase na druhé straně jsem zastáncem toho, aby byla hra v útočné fázi maximálně disciplinovaná a koncentrovaná během celých šedesáti minut. Protože v zápase stačí výpadek na pět až šest minut a skóre už se nedá dotáhnout. Stříleli jsme dost gólů, ač jsme byli některými lidmi obviňováni, že hrajeme pomalou házenou. Ale když vyhrajete zápas o šest branek, nastřílíte jich přes třicet, tak nemůžete hrát pomalou házenou.“

„A s čím tedy přicházíte do Mostu?“

„Most je klub, který už má výrazné úspěchy. Dva tituly za sebou, čeká se třetí, což by potěšilo všechny, i mě. Je tu ještě Český pohár, hraje se o vítězství ve WHILce. Takže bych tady chtěl navázat na práci Dušana Poloze, který s tím mužstvem dosáhl těch výsledků, které tady jsou. Znám se s ním, trénuje u „A“ týmu slovenské reprezentace, já u juniorek. Dvakrát jsme se o tom bavili, chtěl bych tedy navázat na tu rozběhlou sezónu, podpořit děvčata, abychom dosáhli minimálně stejných výsledků, jako loni.“

„Co se týče realizačního týmu, plánujete nějaké změny, nebo zachováte ty, kteří tam nyní jsou?“

„Já nepocházím odsud, ani z okolí, takže tolik lidí tady neznám. Dnes jsem hovořil s několika lidmi, kteří v klubu pracují, takže zatím jsou pro mě v pohodě, zůstaneme pracovat tak, jak to bylo doposud.“

„Z hlediska hráčského kádru – ač je brzo se ptát, vidíte nějaké rezervy?“

„Tak rezervy jsou vždy a všude. Nikdy nemůžeme říct, že je vše na sto procent. Samozřejmě, budeme se snažit něco změnit, vylepšovat či odstraňovat chybičky, a doufám, že se nám to podaří.“

„Přicházíte tedy do Mostu, kde je na trenéra obrovský tlak. Jak se s tím chcete vypořádat, pokud ta situace nastane?“

„Pokud se nedaří, nebo nejsou výsledky, které se očekávají, tak kritika je na místě. Každý má na to právo. Bránit se tomu by byla hloupost. Je třeba se z toho poučit. Doufám, že nebude hodně důvodů pro to, aby ta kritika byla.“

„A jak se těšíte na místní atmosféru? Návštěvy nad 1000 diváků tady není výjimkou.“

„Pokud jsem hrál, tak mně tyto bouřlivé atmosféry vyhovují, ten zápas se lépe prožívá, ať hráčkám na hřišti, nebo realizačnímu týmu na lavičce. Mně taková atmosféra vyhovuje, strašně moc se na to těším. Naposledy, když jsem ještě hrál za Karvinou, tak jsem na to byl zvyklý. Tam jsme měli celou sezónu vyprodanou permanentkami, což bylo zhruba 2000 lidí, na některé pohárové zápasy chodilo až tři tisíce lidí, protože se sedělo na schodech a stálo kdekoliv, kde se dal zápas sledovat. A to jsou ty atmosféry, pro které se ten sport dělá.“