„Sedmička? Naštěstí to nebylo jako proti Šaľe,“ oddechla si Markéta Jeřábková

Markéta Jeřábková patří k důležitým hráčkám našeho „A“ týmu. Poté, co v létě odešly dvě klíčové spojky, převzala na svá bedra část jejich odpovědnosti. Čerstvě jí je sice devatenáct let, ale již dnes svádí souboje s protihráčkami, které mají na kontech stovky ligových startů. Řadu jich podstoupila i v sobotním zápase se Zlínem, a povětšinu času předčila protihráčky. Svůj dobrý výkon podpořila šesti brankami v síti hostí.

 

„Markéto, jak se ti dnes hodnotí zápas?“

„Tak pro nás to byl dnes první domácí zápas pod novým trenérem, takže jsme od toho měly nějaká očekávání, ale nakonec to byl super zápas. Atmosféra v hale opět nezklamala. Myslím si, že se mi to hodnotí celkem fajn, a pokud se podívám na výsledek, tak asi není co řešit.“

„Vy jste dnes byly hráčky dvou poločasů – první poločas jste nehrály moc dopředu, nedařilo se vám, ale do druhé půle jste vletěli, a soupeře jste přejely.“

„Tak ono se říká, že velká házená se hraje ve druhém poločase (směje se). Ne, to byla jenom legrace. Myslím si, že v prvním poločase jsme měly trošku respekt, ale ve druhé půli jsme se uvolnily, v šatně jsme si něco řekly, takže jsme se to snažily plnit, což vyšlo.“

„Po dlouhé době ses postavila na sedmičku. Jaké to je, když zlomíš tu bariéru v sobě a skóruješ?“

„Naštěstí to nebylo jako proti Šaľe v posledních vteřinách, takže nebyl na mě takový tlak. Ale na každé sedmičce je na člověka vyvíjen určitý tlak, a člověk se s tím musí poprat tak, aby nezklamal.“

„V závěru zápasu jsi pomohla jedné z utíraček podlahy. Máš s tím sama nějakou zkušenost ze svých dětských let?“

„Já jsem vyrůstala v Plzni, kde žádná velká ženská házená nebyla, takže jsem se toho nikdy nezúčastnila. Ale tu holčičku znám, jelikož jsem chodila pomáhat na tréninky minižaček, tak jsem jí pomohla a tu podlahu jsme vytřely spolu.“