Stěhování do Mostu beru jako velkou výzvu, říká Valerie Smetková

DHK Baník Most ohlásil třetí posilu pro nadcházející sezonu. Valerie Smetková na sever Čech přestupuje ze Sokola Poruba, v Mostě podepsala smlouvu na tři až pět let. Mladá pravá spojka sbírá zkušenosti nejen v MOL lize, na svém kontě už má i reprezentační starty především v dorostenecké a juniorské kategorii, dvakrát už oblékla dres národního týmu i v ženské kategorii. V mostecké sportovní hale se ale zatím jen mihla, aktuálně se totiž připravovala na maturitu. Nejen o studiu, ale hlavně o tom, jak se těší na svou novou házenkářskou štaci, jsme si proto povídali po telefonu.

Valerie Smetková

Co vás přimělo k tomu, že jste se rozhodla přestoupit do Mostu?


Původně jsem měla smlouvu ještě na rok v Porubě, ale když jsem dostala nabídku z Mostu, řekla jsem si, že když zhruba za měsíc maturuji, budu se zanedlouho rozhodovat, kam budu dál pokračovat na vysokou školu. Vzala jsem to proto jako velkou výzvu k začátku něčeho nového v úplně novém prostředí.

Co studujete?


Momentálně dokončuji studium na sportovním gymnáziu v Ostravě, ale už jsem si podala dvě přihlášky na ústeckou univerzitu na biologii v kombinaci s tělesnou výchovou a matematiku v kombinaci s tělesnou výchovou na Přírodovědecké fakultě.

Podle oborů, které jste si vybrala, máte nějaký vztah k matematice?


Mám docela velký. Děda pomáhal doučovat pár studentů matematiku a jeho otec byl dokonce ředitelem školy, takže nějaké geny tam asi také jsou.

Vraťme se ale k házené, jaká je vaše házenkářská kariéra?


Pocházím z Hodonína, takže mým prvním klubem byl HK Hodonín. S házenou jsem začínala zhruba v devíti letech asi jako každá z holek na základní škole, kde jsme měli kroužek házené. Zhruba před dvěma lety jsem přestoupila z Hodonína do Poruby, kde jsem hrála až do letoška.

Z Hodonína to do Ostravy není zrovna kousek, teď jste si vybrala klub ze Severu Čech. Pro vás není stěhování problém?


Už když jsem šla hrát do Poruby, stěhovala jsem se do Ostravy, takže i tentokrát se budu stěhovat do Mostu. Pro mě je i tohle velká výzva. Most jsem si vybrala kvůli jeho kvalitám, protože jde o nejlepší tým v Česku, ale také proto, že jsem prozatím hrála jen v moravských klubech a chtěla bych vyzkoušet i tuhle změnu. Samotné město Most vůbec neznám, ale moc se tam těším, jsem docela zvědavá a věřím, že mě město a jeho okolí okouzlí.

Do Mostu míří i vaše spoluhráčka Veronika Andrýsková, řešily jste spolu svoje plány a očekávání?


Neřešily, o mém přestupu kromě úplně nejbližšího okolí téměř nikdo nevěděl, i holkám v týmu jsem to říkala až během tohoto týdne. Ale nejdu úplně do neznáma, některé spoluhráčky z Mostu znám, jednak jsme proti sobě hrávaly, ale potkávaly jsme se i v reprezentaci, takže úplně cizí prostředí to nebude.

Kdy se tedy naplno přesunete do Mostu a začnete se týmem připravovat?


Jsme domluveni, že bych s Černými anděly měla začít až letní přípravu, zatím bych se měla připravovat individuálně, už jsme se domlouvali s kondičním trenérem Ondřejem Václavkem, že bych měla dostávat tréninky pro individuální přípravu.

Rodina vás ve sportování podporuje, máte házenkářské zázemí?


Rodina mě samozřejmě podporuje, ačkoli u nás házenou nikdo nehrál. Sportovně založení ale jsme. Sestra Kamila se věnuje lednímu hokeji, taťka hrával spíš rekreačně basketbal a mamka se na rekreační bázi také věnovala různým sportům.

Takže když se vás stejně jako každé z vašich spoluhráček zeptám, co děláte, když nehrajete házenou, odpovíte, že sportujete?


Když nehraji házenou, snažím se být hodně s rodinou a vídat se s přáteli, na které během roku nemám moc čas. Také se snažím pomáhat na zahradě, my máme celkem tři zahrady, takže práce je docela dost. A sportu se věnuji také, zkouším ale jiné sporty než házenou, třeba běh nebo tenis.