XLII. ROČNÍK O KYNŽVARTSKÝ POHÁR III. MEMORIÁL MILANA PROKEŠE

9 až 11. 6. 2017 v Lázních Kynžvart

„Kynžvartské slunce rozzářilo zlaté medaile pro naše starší žačky„

     Plný autobus Černých andílků dorazil ve čtvrtek večer do Lázní Kynžvart na turnaj s velkou tradicí, který se zde pořádal již po dvaačtyřicáté. Přesto že nám mnoho děvčat z mladších žaček trávilo čas někde jinde, podařilo se nám obsadit všechny kategorie od mini 6+1 až po starší žákyně a v mladších žákyních jsme měli dokonce týmy dva. A jak už je u nás pomalu zvykem, opět jsme tu měli oslavu narozenin a to konkrétně jedenáctých Aničky CHALOUPKOVÉ. Ale teď už k samotnému turnaji. Celkem se zde sešlo 38 týmů, 12 válčilo v kategorii mini 6+1, 14 o kategorii výše v mladších a 12 ve starších žačkách. Cílem celé naší výpravy, která čítala 50 hráček, bylo především si poslední turnaj sezóny patřičně užít jak na hřišti tak mimo něj. A tomuto cíli jsme mi čtyři dospělí a jedna asistentka podřídili veškeré naše snažení zde. Mini žačky, kterým se jako vždy s veškerou obětavostí věnovala Nikola BARTÁSKOVÁ odehrály celkem jedenáct zápasůs minutáží 1 x 18 min. No a tyhle naši nejmenší andílci, si turnaj užívali opravdu plnými doušky a na to že s velkou šest plus jedničkovou házenou neměli do téhle chvíle téměř žádné zkušenosti, si vedli opravdu skvěle a několikrát okusili i chuť vítězství. Nejinak si užívali turnaj i dva týmy žaček mladších pod vedením Miroslava ŘÁDY a dorostenky Michaely MAULEOVÉ, které pomáhala zraněná Lada STRAKOVÁ. Ty se na turnaji prezentovali celkem v devíti zápasech s minutáží 2 x 20 min. Zde je nutno vyzdvihnout především bojovnost všech hráček a hlavně těch, které ještě věkově spadají do kategorie mini a bohužel proto, že nám hodně hráček chybělo, musely naskočit proti větším a starším holkám. Opravdu hrály dobře a v žádném zápase nedaly kůži lacino. Každá z nich nasbírala mnoho cenných herních zkušeností. Nejemotivnější vystoupení na turnaji předvedly naše starší žákyně, kterým jsem se věnoval já společně Miroslavem STRAKOU.  Vzhledem k tomu, že se s touhle dobře šlapající partou loučí několik hráček ročníku 2002, které se přirozeně od příští sezóny posouvají do mladšího dorostu, chtěli si holky turnaj opravdu užít a chtěli i uspět. Pro tuto kategorii byla minutáž utkání nastavena na 2 x 15 min. Ve skupině si postupně poradily s Házenou Jindřichův Hradec, DHK Pardubice, HBC Strakonice, HC Háje Praha B a remízou s SHK Velká nad Veličkou si zajistili nejlepší výchozí pozici do dalších bojů. Ve čtvrtfinále přešly přes Sokol Vršovice, v semifinále porazily ambiciózní celek s DHK Slavoj Žírovnice. V samotném finále proti děvčatům z HC Háje Praha A, ustály velice emotivní začátek utkání 0 : 3, trpělivostí, důrazem v obraně a rychlostí při přechodu do útoku otočily vývoj utkání a při závěrečném hvizdu rozhodčího mohlo vypuknout vítězné kolečko a slzy štěstí a radosti. Já osobně jsem si užíval každou chvilku, když byly holky na place. Jejich zarputilost a nasazení, mě oprostili od hecování k výkonu a mohl jsem se soustředit jen na konkrétní pokyny a taktické varianty. Tahle parta holek si jiné rozloučení se sezónou než zlaté nezasloužila a házenkářský bůh to věděl. Celý turnaj byl velice krásný, jak na hřišti tak mimo něj. K příjemnému prožití krom skvělých lidiček z Kynžvartu přispěla i parta našich skvělých rodičů, kteří i zde s námi trávili čas a drželi palce celé naší výpravě. Ještě jednou děkuji opravdu všem hráčkám, trenérům, organizátorům a fanouškům. To že Kynžvartský pohár je nekrásnější turnaj pod sluncem stále platí. Děkuji.

                                 

                                                                                                            Jiří MARŠÍK – trenér mládeže

DHK Baník Most