Starší dorostenky

Sport mě provází již od útlého dětství díky otci - ligovému hráči fotbalu. Náš volný čas s rodinou jsme trávili převážně pohybem. Lyžování, běžkování, jízdu na kole či kolečkových bruslích, jsem si osvojila již v předškolním věku.  Na 1. stupni základní školy jsem závodně plavala 4 roky a nebýt školní ligy házené, kde mě trenér oslovil, plavu asi dodnes. Intenzivně dělat dva sporty však nešlo dlouho. U mě vyhrála házená.. Než jsem přestoupila do Mostu, byl mým mateřským klubem Mělník celkem 5 sezón. Krůček po krůčku jsem zde sbírala zkušenosti na házenkářském poli. Velice si vážím možnosti, že mohu dále pokračovat právě v mosteckém klubu a dělat to co mě baví a naplňuje.

Pokud bych měla říct něco o sobě, tak je to to, že jsem původně hrála Národní házenou v Litvínově, kde si mě před více jak 2 lety všiml trenér O. Václavek a nabídl mi, jestli bych nechtěla zkusit trochu rychlejší, mezinárodní házenou. Teď jsem za to ráda, hodně jsem se už naučila a také poznala, že se tady trénuje o dost víc, než jsem si původně myslela.

Házenou jsem začala hrát od třetí třídy za mělnický klub. Tento sport mě nejprve zaujal tím, že je to kolektivní hra a seznámila jsem se díky němu se spoustou nových dětí. Jezdily jsme na zápasy a cestovaly jsme. Postupem času se dostavily první herní úspěchy a já zjistila že je to rychlá, kontaktní hra, kde padá hodně gólů a to mě k házené ještě víc přitáhlo. Nikdy jsem nevynechala jediný trénink a na každý zápas jsem se těšila. Pocity napětí před zápasem a po povedeném utkání mě utvrzovaly, že se chci tomuto sportu věnovat závodně. V deváté třídě jsem se rozhodla, že bych si chtěla tento sport vyzkoušet hrát i na vyšší úrovni a jsem ráda, že se mi to podařilo a mohla jsem se připojit do mosteckého týmu. Doufám, že se budu v házené posouvat stále dál a budu ji hrát co nejdéle.

Osmým rokem se věnuji házené. Jelikož trénujeme celý týden, vyplňuje mi tento sport téměř veškerý volný čas. I přesto že jsou dny, kdy bych ráda na házenou zapomněla a skončila, tak věřím a doufám, že to dlouho ještě neudělám. Líbí se mi, že celý tým jdeme za stejným cílem a s holkama jsme navázaly dlouholetá přátelství. V předškolním věku jsem se věnovala i badmintonu a atletice, ale jsem ráda, že jsem se k házené dostala díky blízkým přátelům mých rodičů. Je to kolektivní sport, kde společně sdílíme smutek z prohry, ale i radost z výhry a velmi často i radost z dokončení tréninku :-).

S házenou jsem začínala v Chebu před pěti lety. Mamka mi ji nejdříve zakazovala a zkoušela mě dávat na jiné sporty, ale já jsem chtěla jen jeden, což byla házená. Už od začátku jsem hrála vždy za starší kategorie takže jsem získávala větší motivaci na sobě pracovat . Ještě minulou sezonu jsem hrála v Chebu 2. ligu mladších dorostenek kdy mě ale v pololetí oslovil pan Maděra s nabídkou jít hrát sem do Mostu. Z nabídky jsem měla radost, s jejím přijetím neváhala a přestoupila sem . Za svoje rozhodnutí jsem velmi ráda a nikdy bych ho nezměnila. Házená mi přinesla spousty nových kamarádů, úspěchu i neúspěchu a zážitků které bych jinde nezískala.

Házenou hraju 10 let. Od druhé třídy, kdy mě k tomu přivedla učitelka na tělocvik. Ze začátku mě to moc nebavilo a ani mi to moc nešlo, ale postupem času jsem zjistila že tohle je to, co mě naplňuje a baví. I když se mi ne úplně vždycky daří, skončit bych už nedokázala.

Házená mě vždycky zajímala, bohužel pocházím z Loun, kde se hraje pouze mužská házená. Proto jsem se v září roku 2014 rozhodla, že bych to mohla zkusit v Mostě (NEZKUSÍŠ, NEVÍŠ) A teď jsem tady. Házenou hraju šestým rokem a je to něco, co mě naplňuje a baví.

Hádzanej sa věnujem už 8 rokov, zamilovala som si ju. Je to šport, ktorý ma napĺňa a robí šťastnou. Začínala som v Spojoch Bratislava, odkiaľ som po roku prestúpila do Interu Bratislava, kde som odohrala 4 roky, následne som chcela napredovať, a tak som zmenila klub a začala som hrať za ŠKP Bratislava, kde som odohrala 3 roky. Chcem sa zlepšovať čo najviac, ako sa dá, dostala, som sanču prestúpiť do Mostu, a už teraz zisťujem, že tento krok bola správna voľba.

K házené mě před sedmi lety přivedla má kamarádka, která ji už nějakou dobu hrála a strašně ji to bavilo, tak jsem si řekla, že to taky zkusím. Házená mě hned chytla a zůstala jsem u ni až doteď. Jsem za to strašně ráda, protože kdybych házenou nehrála, tak nezažiju tolik skvělých zážitků, emocí, slz a neprocestuju tolik míst..